Britské kempy smrti

Jediný bílý africký kmen měl tu smůlu, že seděl na největším pramenu zlata na světě. V druhé anglo-búrské válce, ve které se ocitli v říjnu roku 1899, odolávali nepřátelům dva roky. Nepřátelská Británie vyhrála jen díky činům, které by dnes mezinárodní právo odsoudilo jako zločiny proti lidskosti.

Britští generálové v této válce na svého nepřítele nasadili taktiku spálené země. Vojáci vypalovali búrské domovy, solili jejich pole, trávili studny a poráželi dobytek. Pro více než sto tisíc búrských žen s dětmi, které se ocitly bez střechy nad hlavou, bylo zbudováno 45 kempů. Dalších 65 se postavilo pro ostatní černochy.

Tento systém táborů lze považovat za masovou krutost. V britských kempech smrti zemřelo na následky podvýživy a špatné hygieny celkem 27 927 Búrů, z toho 26 000 dětí, toto číslo se navyšuje o 20 000 černochů.

Až agitace jedné z prvních humanitárních pracovnic Emily Hobhouseové (1860-1926), která byla i autorkou fotografie zuboženého děvčátka Lizzie van Zylové (1894-1901) začala měnit postoje veřejnosti i podmínky v táborech.

Lizzie van Zyl, jedna z obětí, jejíž fotka přičiněním Emily Hobhouseové začala měnit postoje veřejnosti

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *