Masakr v Amristaru

Touha po suverenitě Indů v kombinaci s represemi, které zavedli kolonizátoři vyvolal nepokoje v roce 1919. V reakci na projednávání urážlivého Rowlattova zákona zahájil Móhandás (Mahátma) Gándhí, věrozvěst nenásilného odporu, horečnou agitační činnost. Po celé zemi se konalo Mnoho protestních shromáždění. Na jaře roku 1919 se ale nenásilný odpor začal radikalizovat a rozporu s Gándhího představou byly pokojné protesty někdy doprovázeny násilnostmi.

Obzvlášť silnou odezvu měla Gándhího výzva v severozápadní provincii Paňdžáb, odkud pocházela více než polovina vojáků nasazených v zámoří během 1. světové války. Když byli dva hlavní organizátoři kampaně z rozhodnutí úřadů deportováni z Amritsaru, rozhořčený dav v ulicích vypálil vládní budovy a zabil i několik Britů.

Amristar otřese tradicí loajality

Pacifikací oblasti pověřil paňdžábský místoguvernér Michael O’Dwyer brigádního generála Reginalda Dyera. Ten ihned vydal zákaz shromažďování, o kterém ale moc lidí nevědělo a tak se v neděli 13. dubna odpoledne sešlo k poklidnému protestu na amritsarském prostranství Džalijánválá bágh více než 10 000 mužů, žen a dětí. Krom demonstrantů ale do města zavítali poutníci oslavit hinduistický jarní svátek, který připadal na ten den, kteří neměli ani potuchu o stanném právu, které Deyr vyhlásil.

Rozkaz k palbě

K prostranství chráněnému ze tří stran vysokými zdmi dorazil i generál Dyer se 50členným oddílem a bez varování zahájil střelbu. Uniknout nebylo kam. Prostranstní bylo obehnáno zdí a východ byl střežen obrněnými vozi. Za 10 minut ozbrojenci vystříleli 1650 nábojů a na zemi zústalo ležet 379 mrtvých a 1200 zraněních. Tento tvrdý postup je zpočátku podporován, dokonce je v Británii zřízen fond sympatií, na kterém se vybralo přes 26 000 liber.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *